Nerovná láska

Heslo "protiklady se přitahují" je jedno z nejpoužívanějších. Možná, že je z části opravdu pravdivé. Voní a přitahují nás lidé, kteří jsou geneticky rozdílní, aby se rodily zdravé děti. Ale opravdu věříme tomu, že by si dva naprosto odlišní lidé měli co říct a že by k sobě našli pochopení?

Někdy se stane, že se v nás něco zblázní a my se zamilujeme do někoho, kdo je odlišný. Tak odlišný, že se na nás společnost buď dívá skrz prsty a nebo nikdo z okolí nevěří, že by nám to mohlo vydržet. Zvláštní je, že okolí často největší odlišnosti posuzuje podle toho, jak moc jsou zřejmé a viditelné. Řeší se, zda může fungovat vztah dvou lidí, kteří jsou různě majetní, různě vysocí, různě širocí, různě hezcí nebo jsou různé národnosti. Paradoxně jsou ale největší rozdíly schované někde uvnitř nás a nikoli v tom, jak vypadáme.

---

Bohatství, chudoba

Poženu to do extrémů: jeden je opravdu hodně bohatý, druhý je opravdu hodně chudý. Může to fungovat? Může, když se ti lidé budou snažit. Pokud se povznesou nad materiální věci. Zvláštní na tomto vztahu je, že nejvíce své myšlení bude muset změnit ten chudší. Nedá se žít ve vztahu, kde vás pronásledují pocity viny za to, že svému partnerovi nemůžete koupit drahší dárek, a ani vás nesmí trápit pocit, že "mu pořád něco dlužíte". Nedlužíte. Bohatší lidé většinou peníze neřeší a to, že vás zve na drahé večeře, mu přijde přirozené. Je důležité být k sobě navzájem tolerantní a mluvit spolu i o penězích.

Krása, ošklivost

Podívejte se na dva lidi na ulici. Jeden vám přijde škaredý, druhý krásný. Přesto se zamilovaně drží za ruce. Takže se sobě navzájem asi líbí. A o tom to je. Vzhled vnímáme velmi individuálně a něco, co se nelíbí nám, se bude líbit někomu jinému. Proto myslím, že tohle ve vztahu nehraje žádnou roli. Pokud se do někoho zamilujeme, tak to mimo jiné znamená, že se nám líbí. Jestli se líbí i ostatním, to nám může být tak nějak jedno. Do člověka, který nám nelíbí a není nám sympatický, se nezamilujeme - a tak nemusíme řešit vztah.

Národnost, rasa

Čekají vás trochu jiné problémy, než ty, jejichž partneři jsou stejné národnosti a stejné mentality. Nesmíte se řídit pouze tím, že vám druhý připadá exotický, protože to je to, na co byste mohli dojet (mezi námi - ten pocit "exotiky" stejně po pár týdnech opadne). Nemůžeme si namlouvat, že tento člověk bude stejný jako vy. Proto je důležité být při tomto výběru velmi ostražitý a o národnosti a náboženství partnera si zjistit co nejvíc. V době internetu to snad není problém, ne? Nemůžete očekávat, že se ten druhý úplně změní. Žil v jiném prostředí, byl jinak vychováván, získal tak jiné životní hodnoty, jiný pohled na svět. Nejde to přehlížet. I v tomto vztahu je velká potřeba tolerance. Ale fungovat to rozhodně může. Musíte si jasně stanovit pravidla a společně si ujasnit, jak byste chtěli, aby váš vztah vypadal.

Vzdělání, inteligence

Tak tady, podle mě, už může nastat docela velký problém. Pokud je jeden vysokoškolák a druhý má pouze základní vzdělání, pak si ten první pravděpodobně bude připadat povýšeně a bude toho druhého neúmyslně pořád o něčem poučovat, zatímco ten druhý si bude připadat méněcenně a problémy partnera se studiem pravděpodobně nepochopí. Nikdo nemá rád pocit, že je malé dítě, které nic neví, zatímco jeho partner je jeho rodič nebo učitel. A taky nikdo nechce, aby se s tím nejbližším člověkem nemohl bavit o věcech, které ho zajímají. Dva lidé, kteří jsou od sebe inteligenčně hodně vzdálení, si nedokážou porozumět. Aby to mohlo fungovat, musí oba vynaložit značné usilí. Otázka je, zda jim to oběma stojí za to.

Starší, mladší

Holky, které mají staršího kluka, tvrdí, že starší jsou lepší. Holky, které mají kluka mladšího, tvrdí, že mladší mají mnohem více výhod. Holky, které mají kluka stejně starého, tvrdí, že to je ta nejlepší možnost. A teď babo raď. Pokud se k tomu mám vyjádřit já, tak si myslím, že na tom až tak nesejde - ať si každý vybere podle svého gusta. Ale nic se nemá přehánět a dívka, které ještě nebylo patnáct, musí počítat s tím, že starší kluci už od vztahu očekávají více než jen vodění za ruku. Některé dívky si hledají výrazně starší partnery a pokud jsou psychicky už opravdu zralé, pak to fungovat může. Pokud na takový vztah připravené nejsou, pak si velmi pravděpodobně budou vedle svého partnera připadat jako malé děti, které nerozumí "dospělému životu". A stejně tak si jejich partner může připadat jako jejich rodič a bude mít potřebu je kontrolovat, poučovat či hlídat. Ale pokud jsou to oba už rozumní lidé a mají se rádi, pak proč ne. Ze začátku dívky dospívají o něco rychleji než kluci, ale časem se rozdíly vyrovnávají a já si troufám tvrdit, že kolem 16 až 17 let jsou na tom už skoro stejně.

Jak se tedy s rozdíly ve vztahu vyrovnat?

Vím, že se to píše a říká všude, ale komunikace je základ vztahu. Neočekávejte od svého partnera, že je jasnovidec a že vám vidí do hlavy. Chlapi mají jiný způsob uvažování a vše potřebují vědět jasně a srozumitelně. A ne, že si budou jen něco domýšlet a odhadovat. Další důležitá věc je důvěra. Ve vztazích, které nejsou "vyrovnané", je jí často potřeba ještě o trošku více. A i když se říká, že protiklady se přitahují, tak to neriskujte a snažte se najít něco, co máte společné. Každý vztah něco takového potřebuje. Třeba nějakého společného koníčka. Co takhle začít společně chodit do posilovny? Nebo si jít jen tak ven zaběhat? Nebo je to nějaký knižní žánr, co vás spojuje? Filmový žánr? Rádi vaříte? Posloucháte podobnou hudbu? Vezměte papír a napište si, co všechno vás spojuje. V nevyrovnaných vztazích lidé mívají pocit, že jim nikdo nerozumí, že jsou osamocení a nemají nikoho, s kým by si mohli jen tak povídat a řešit své problémy. Proto je vždy důležité najít si u toho druhého své místečko, kterému budeme rozumět. A je důležité, aby si i on našel to své místečko v nás.

A co vy? Byli jste někdy v nějakém "nevyrovnaném vztahu"? Co si pod takovým vztahem představujete? Může takový vztah vydržet?