Článkoodpověď

Pro tentokrát jsem se rozhodla odpovědět na vaše otázky pomocí článku, videoodpověď jsem neměla náladu natáčet, tak se nezlobte. Myslím, že natáčení sebe sama nechám mladším blogujícím slečnám:-D. Už jste mě mluvit slyšeli, můj hlas znáte, tohle by bylo vlastně úplně stejné, takže myslím, že to už stačilo:-D.

---

1) Určitě budeš chtít mít v budoucnu děti, kolik bys chtěla a holčičku nebo kluka?

V budoucnu děti určitě mít chci. Asi dvě, holčičku a kluka, to je myslím ideální, ale že bych na tom nějak trvala, to fakt ne. Nevím, jestli budeme dostatečně zajištění na uživení dvou dalších hladových krků, nebo naopak třeba bude peněz spousty a budeme těch dětí chtít mít ještě víc. Pohlaví dětí mi je také poměrně jedno, hlavně, aby to bylo zdravé.

2) Z čeho jsi maturovala?

Maturovala jsem z češtiny (státně - nižší úroveň), matematiky (státně - vyšší úroveň), matematiky (školně), informatiky (školně) a ruštiny (školně).

3) Jakým sportům ses věnovala nebo věnuješ?

Devět let jsem hrála závodně basketbal (první za NH Ostrava, později za SBŠ Ostrava), kdysi jsem také závodně plavala. Rekreačně jsem hrála šachy a chodila do "tanečků". Přeminulý rok jsem dělala kung-fu a sebeobranu. Nyní chodím dvakrát týdně na zumbu a také tančím břišní tance.

Když vidím tuto fotku, musím se hrozně smát:-D.

4) Jak a kde jste se poznali s přítelem? Padli jste si do oka hned a nebo jste se dali dohromady až po delší době?

S přítelem jsem se seznámila, když jsem přišla na střední, oba jsme chodili do stejné třídy. Od září jsme se spolu docela bavili, rozuměli jsme si, chodili jsme spolu ven. V listopadu jsme spolu začali chodit.

5) Co ti pomáhá, když je ti smutno?

Podle toho, jak moc smutno mi je. Když jen tak trošku, tak mi pomáhá sport, když je mi smutno hodně, tak to raději zaspím.

6) Tvůj přítel se narodil zde v ČR nebo ve Vietnamu?

Narodil se ve Vietnamu, chodil tam dokonce i do školy (teď si nejsem jistá, jestli tam dochodil tři a nebo čtyři třídy).

7) Slavíš různá výročí (s přítelem, na blogu, ...) ?

S přítelem výročí slavíme, na blogu výročí neslavím, nevím, jestli je vůbec co slavit, blog je přece jenom "jenom věc".

8) Ako si začala pro krasna.cz? Teda ako si sa tam dostala?

Občas jsem tam poslala nějaký článek, především proto, aby se o mně blogerky dozvěděly a začaly můj blog navštěvovat. Když se pak obměňoval tým blogerů na krasna.cz, tak se mě zeptali, zda bych to nechtěla dělat. A já souhlasila.

9) Podle fotek mi připadá, že jsi introvertní povahy, mám pravdu?

Z části pravdu určitě máš. Mezi cizími lidmi si připadám nesvá, raději jsem v ústraní a mám svůj klid. Jsem hodně citlivá a ošklivé slovo se mě docela dotkne. Když ale někoho poznám, tak jsem ve společnosti poměrně hlučná a společenská. Například když máme nějakou akci se třídou ze střední a hrajeme nějaké hry, tak jsem schopná to všechny své spoluhráče "organizovat" :-D. Když mluvím s kamarády, slyší mě celá Ostrava:).

10) O ajťácích kolují různé mýty a vtípky. Setkala ses už někdy s něčím takovým vztaženým proti své osobě? Jak to bereš a co si o tom myslíš?

Samozřejmě, že si ze mě kamarádky občas dělají srandu, ale já to tak vůbec neberu:). Sebekriticky musím říct, že spousta vtípků, které o ajťácích kolují, jsou pravdivé:-D. Takže se tomu raději ze srdce zasměju, rozhodně mě to nějak nepohoršuje.

11) Myslíš, že jsi nadprůměrně inteligentní?

Národ se rozděluje přibližně na tři třetiny. Jedna třetina má IQ podprůměrné, druhá průměrné a třetí nadprůměrné. Říká se, že na to, aby člověk dokázal dostudovat vysokou školu, musí být inteligenčně nadprůměrný. A vhledem k tomu, že mi vysoká škola zatím žádný problém nedělá, tak si myslím, že nadprůměrná budu. Stejně tak jako každý třetí:).

12) Je tvůj přítel výškově nižší než ty? Pokud ano, zvykla sis a nebo bys byla radši, kdyby ještě trošku vyrostl?

Ano, můj přítel je o pár centimentrů menší, naštěstí to není až tak patrný rozdíl, rozhodně ho nepřevyšuji o půl hlavy:-D. Na to, aby vyrostl, je už také poměrně pozdě. Zajímavé je, že jsem se vlastně přizpůsobila - aniž bych pro to něco zvláštního dělala. Víte, jak se říká, že když jsou spolu dva lidé dlouho, tak že se sobě začínají podobat? U mě to asi začíná fungovat, možná že i kvůli jeho menší výšce moje tělo dobrovolně shodilo deset kilo. Ale ano, zvykla jsem si, jeho výška mi rozhodně nevadí. Vlastně mi nikdy nevadila. Když se mají dva lidé rádi, tak takové věci moc neřeší:).

13) Jak to děláš, že máš tolik zkušeností ze života, třeba i co se týče oblasti vztahů?

Nemyslím si, že mám "tolik zkušenosti ze života":-D. Kor ne v oblastni vztahů. Říkám jen to, co jsem zažila. Co se týče vztahů, tak myslím, že z čtyřletého vztahu si toho člověk už trošku vezme. Ale pořád jsem jen dvacetiletá holka, která spoustu věcí nezažila a spoustě věcem vůbec nerozumí.

14) Po jaké době tvého vztahu s přítelem sis uvědomila, že je to ten pravý, se kterým chceš strávit život?

Myslím, že vstupovat do vztahu s tím, že to nevyjde, je hloupost. Vždy do vztahu vstupujeme s tím, že to vydrží celý život, jinak bychom do něj nevstupovali. Takže já o tom byla přesvědčená od začátku.

15) Kvůli čemu se nejčastěji s přítelem hádáte?

Kvůli blbostem:-D. A nedorozumění. Ale to asi všechny páry:).

16) Pokud se nepletu, se svým přítelem ses dala dohromady, když ti bylo 16. Byl to tvůj první přítel? Pokud ano, nepřipadala sis v šestnácti hloupě, že ještě nemáš přítele?

Pokud nepočám nějaké ty dětské lásky, tak ano, je to můj první (a doufám že i poslední:-D) partner. Co si budem povídat, tak do těch čtrnácti let to opravdu považuju jen za dětské lásky, protože milovat jsem ještě neuměla a vlastně to bylo jen takové větší kamarádství, které velmi rychle omrzelo. S přítelem jsme se seznámili, když mi bylo patnáct, v době, kdy jsme spolu začali chodit, mi bylo čerstvých šestnáct. A jestli jsem si připadala hloupě? Proboha, proč? Dřív to stejně stojí za prd. Kdybych měla být upřímná, možná by bylo lepší, kdybychom se s přítelem setkali ještě později, třeba až když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct. Protože v šestnácti člověk ani pořádně neví, jak se v tom vztahu chovat a co od toho má čekat. Byla jsem ještě dítě (tehdy bych to samozřejmě nepřiznala), které na vztah ještě nebylo příliš připravené. A kvůli toho jsme se taky docela hodně hádali, docela se divím, že jsme to oba ve zdraví přežili :-D. Takže vážně není kam spěchat, ono to neuteče:).

17) Jak reagovali tví rodiče a sourozenci na to, že chodíš ve svém věku s cizincem? Báli se o tebe?

Sourozenci to přijali naprosto vpohodě. Co se týče rodičů, tak ti to brali také jako nějakou "dětskou lásku", která zase časem přejde, samozřejmě nepočítali s tím, že to bude trvalé. Nemyslím se, že se o mě báli. No a časem se s tím vším také vyrovnali.

18) Chybí ti spolužáci ze střední školy a pořádáte spolu srazy?

V naší třídě byl skvělý kolektiv. Protože jsme chodili všichni na nejlepší gympl v moravskoslezském kraji, tak nás postupně docela ubývalo, ve čtvrťáku nás bylo jen dvacet. Měli jsme třídní baviče a vcelku jsme si všichni rozuměli. Takže ano, občas mi nějaké jejich hlášky chybí, stejně tak mi chybí některé kamarádky. Srazy ale pořádáme poměrně pravidelně, před třemi týdny jsme s nimi zase jeli na víkend na chatu. Naše cesty se však rozutelky a přes rok máme každý svých starostí dost, takže po nich rozhodně nepláču :-D.

19) Rozešli jste se s přítelem někdy alespoň na krátkou dobu?

Nevím, co to znamená "rozejít se na krátkou dobu". Pokud jde o hádky, kde jsme něco takového vyřkli a druhý den, když nám schladly hlavy, jsme se zase dali dohromady, tak to za "rozejití se" určitě nepovažuju. Vždycky jsme se tak do tří dnů zase usmířili.

20) Měla jsi někdy nějakou opravdu nejlepší kamarádku?

Měla jsem hodně nejlepších kamarádek - ve školce, na prvním stupni, na druhém,... Člověk se mění, roste, mění se s ním i jeho životní postoje a tak se přirozeně přátelé trošku obměňují. Nyní mám nejlepší kamarádky hned čtyři, dá se říct. Už jsme vyrostli z toho, že bychom si říkaly "ty jseš moje nejlepší kamarádka a budeme nejlepší kamarádky až do smrti smrťoucí". Takhle to v životě nefunguje. Tyto čtyři kamarádky ví, že je mám opravdu moc ráda, to myslím k nejlepšímu přátelství docela stačí. Jednou se bavím víc s jednou, když odjede někam do jiné země (a nebo na druhou stranu republiky,...), tak s druhou, když odjede někam i ta, tak s třetí nebo čtvrtou. Pak zase odjede třetí nebo čtvrtá, ale vrátí se druhá nebo první. Tak to prostě bývá, život je nevyzpytatelný:).

21) Máš zdravé sebevědomí?

Myslím, že ano, rozhodně si o sobě nemyslím nic špatného:-D.

22) Od kolika spolu s přítelem jezdíte na dovolené?

V zahraničí jsme spolu byli už po roce vztahu, ale to proto, že nám to nabídla škola. Navštívili jsme tak spolu Anglii, Litvu, Lotyšsko a Polsko. Jinak jsme si "dovolenou" děli vždycky u nás, když naši odjeli na dovolenou pryč z bytu. Sami na dovolené v zahraničí jsme byli poprvé teprve minulý rok, v Řecku na Korfu. To mně bylo 19 a příteli 20. Tady se můžete podívat na nějaké fotky a video z dovolené: http://hogreta.blog.cz/1107/dovolena-v-recku. Tento rok zatím nic neplánujeme, možná pojedeme někam pod stan. Šetříme penízky, abychom mohli příští a nebo popříští rok na prázdniny do Vietnamu:).

23) Chtěla jsi někdy vrátit čas? A proč?

Hodněkrát jsem chtěla vrátit čas. Když udělám nějakou kravinu, když se pohádám s přítelem, když nestíhám, když si třeba popletu datum platnosti pasu a za týden mám odlétat do Anglie:-D. Ale jsem ráda, že se čas vracet nemá, protože jsou věci, které sice nebyly příjemné, naopak byly hrozné a hrozně jsem se za ně styděla, ale kdyby se nestaly, pak bych nikdy neměla možnost se poučit a nezjistila bych, jak hrozné vlastně byly. Dělala bych pak dokola pořád ty samé chyby, velmi pravděpodobně bych si je ani neuvědomovala. Takže je asi dobře, že je to tak, jak to je.

24) Sleduješ pravidelně nějaký televizní seriál?

Sleduju s mamkou Zoufalé manželky, vždycky si k nim otevřeme nějaké dobré víno a uděláme si "babinec". Bohužel teď zase skončily, tak si budeme na další sérii muset počkat. Co se týče ostatních seriálů, tak někdy shlédnu ulici nebo něco podobného, ale netrvám na tom, že musím vidět každý díl.

25) Kdyby sis měla vybrat: kamarádky, kamarádi nebo přítel - kdo by to byl?

Nedávno jsem na tuto tématiku napsala článek: http://hogreta.blog.cz/1206/pratelstvi-nebo-laska-co-ma-mit-prednost. Co se týče kamarádi/kamarádky, tak dávám jednoznačně přednost kamarádkám. A co se týče kamarádky/přítel, tak na to nemůžu odpovědět. Protože člověk k životu potřebuje obojí. Pokud jsou to opravdové kamarádky, tak mi nikdy nedají na výběr. A pokud mě přítel opravdu miluje, pak ani on mi nemůže dávat na výběr "buď já nebo kamarádky".

26) Plánuješ do budoucna točit i jiné videa, než vidoodpovědi?

Možná, že sem někdy dám video z nějaké mé reálné události (z dovolené, z rodiné oslavy, ...) , ale točit videa přímo pro blog neplánuji. Myslím, že to, co chci říct, můžu napsat, video natočím jen pokud vám budu chtít něco ukázat. Je jen opravdu málo blogerů, kteří umí točit videa bez toho, aniž by to bylo hloupé a trapné. Takže se tomu snažím spíš vyhýbat:).

27) Když jsi chodila na střední školu, jak dlouho ses v průměru každý den učila? Na jaký předmět nejvíce?

Nejde to "hodit" do průměru. Když byla třeba písemka z matiky a bylo potřeba, abych si spočítala hodně příkladů, pak jsem nad tím klidně seděla i pět šest hodin. Když byla písemka z biologie, kde bylo spousta pojmů a já si je potřebovala vypsat, také jsem nad tím dokázala sedět hodiny. To samé nad vzorečkami z chemie, nad slovíčkami v ruštině a angličtině, nad letopočty v dějepise. Když jsem programovala nějaký projekt do IVT, klidně jsem ho dělala týden, každý den třeba tři hodiny. Z druhé strany - když nic na druhý den nebylo a nebo byla jen nějaká drobnost, tak jsem si k učení nepotřebovala sednout vůbec a nebo třeba jen na půl hoďky. Takže nevím, jestli to jde nějak zprůměrovat, špíš ne. Co se týče svatého týdne, tak tam jsem se učila nejvíce ruštinu, to jsem ji opravdu alespoň šest hodin denně dala.

28) Jakou hudbu posloucháš?

Takovou, která se mi líbí, nemám žádný vyhraněný vkus.

29) Jaký máš styl oblečení?

Takový, který je mi pohodlný, cítím se v něm dobře a líbí se mi. Takové věci opravdu nějak zvlášť neřeším:).

30) Chcete se v budoucnu s přitelem vzít a nebo bude stačit spolu jen žít? Jaký na to máš názor?

Začnu tím, jaký na to mám názor. Mamka s otčímem se nikdy nevzali, žijí spolu už myslím třináct let. Myslím, že je to každého věc, co mu vyhovuje. Já bych si přítele vzít chtěla, ale to především proto, že bych chtěla jeho jméno. Moje jméno nosit nechci a hlavně nechci, aby ho nosily mé děti. Navíc moje děti budou vypadat velmi asijsky (já mám hnědé oči a hnědé rovné vlasy, partner černé oči a černé rovné vlasy - z toho opravdu nepůjde nic moc vykouzlit), takže bych s nimi chtěla mít stejné jméno, aby šlo aspoň trochu poznat, že jsem opravdu jejich matka:-D.

31) Myslíš, že je lepší spolu bydlet už před svatbou a nebo až po?

Nejnovější průzkumy ukazují, že páry, které spolu bydlí už před svatbou, mají vyšší rozvodovost. Oba totiž od toho druhého očekávají, že je svatba nějak změní, že to bude jiné, než ty léta, co spolu už žijí. Svatba však nikoho jen tak nezmění, svatba není zázrak. To si ti lidé musí uvědomit. Co se týče mě, tak tohle ještě neřeším, protože oba s partnerem studujeme, na shánění bytu máme ještě dost času a tady na tomhle všem se budeme muset dohodnout, to nezáleží jen na mě. A i kdyby záleželo - mi je to tak nějak jedno, jestli první svatba a pak bydlení, nebo první bydlení a pak svatba. Ve výsledku je to přece to samé, ne? :-D

32) Jak sis na střední vedla čtenářský deník?

Založila jsem si knížku, do které jsem psala, co jsem přečetla a nebo lepila program toho, na čem jsem byla v divadle. Nevím, jakou odpověď by si chtěla:-D. Měla jsem tam popsaný děj, rozpis hlavních postav a jejich charakteristiku, odůvodnění napsání díla vzhledem k době, kdy spisovatel žil. Pak jsem tam měla nějaký ten literární rozbor díla, nějaký zajímavý úryvek a tak.

33) Experimentovala jsi někdy se svými vlasy? Měla jsi někdy nějaký šilený účes nebo barvu.

Ve čtrnácti jsem měla červeného ježka. Když jsme hrály mistrovství v basketu a měly jsme zelené dresy, tak jsem měla vlasy dokonce zelené:-D. Naštěstí mě tady tohle experimentovální v patnácti přešlo, od té doby mám svou původní barvu a vlásky si nechávám narůst:).

Tak doufám, že jsem odpověděla na vše, co vás zajímalo. Pokud vás zajímá ještě něco, můžete i nadále psát své otázky ZDE. Opět vás prosím, abyste se před položením otázky podívali na videoodpověď a přečetli si tento článek, abyste se náhodou neopakovali.