Nic člověka nerozhodí víc, než srážka s blbcem

Jak takového "blbce" poznat? Někdy se skrývá velmi úspěšně. Snaží se dokonce argumentovat. Někdy nevíme co přesně nám na něm nesedí, dokud nezjistíme, že jeho argumenty postrádají smysl. Debata s ním se rovná házení hrachu na zeď. Jak vypadají argumenty blbce?

---

1. Odbíhá od tématu

Při jakékoli diskuzi vám vlastně neodpovídá na to, na co se ptáte. Dokonce ani nereaguje na to, co říkáte. Hledá v tom jen to, co se mu hodí a to potom obrací proti vám. Co na tom, že to s danou věcí nemá nic společného.

2. Hledá chyby v druhých, své chyby neuzná

Když už vážně neví, co by řekl, snaží se najít chybu u vás. Ať už pravopisnou nebo jakoukoli jinou. Navíc ta chyba také nemusí mít s daným tématem žádnou spojitost. Můžete se dozvědět třeba to, že váš názor je špatný, protože máte blonďaté vlasy. No jasně, v čem jiném by také mohla být chyba. Svoji chybu nikdy nedokáže uznat.

3. Schyluje se k agresivnímu napadání druhé strany

Své názory se snaží prezentovat tak, aby vás za každou cenu ztrapnil. To se mi stalo nedávno. Zastala jsem se jedné dvanáctileté slečny, která psala jakousi úvahu o "čistotě duše". Vyzdvihovala věrnost, ale nebyla tím myšlena věrnost v lásce. Spíš tak obecně. Na to jiná dívka reagovala, že malí fakani by prý neměli psát úvahy o životě a o lásce a sexu. Zastala jsem se té dvanáctileté, že to měla napsané pěkně a že tady přece o sex vůbec nešlo. Na to jsem si vysloužila jen poznamenání, že "na to časem, až ti to tam kluk našroubuje přijdeš". Aha, tak aspoň, že vím, kde je problém:-D. Vysvětlete mi prosím, tohle je vyjadřování jak starého člověka?

4. Slovíčkaří

Asi netřeba rozvádět. Já vím, "netřeba" je příšerné slovo. Tak příšerné, že musím být naprosto blbá, když ho používám. V diskuzi s blbcem se velmi nevyplácí používat ani slova "jako", "i", "kdyby" a podobné, protože blbec tyto slova buď naprosto ignoruje a nebo jim naopak přikládá nějaký hlubší a silnější význam.

5. Má patent na pravdu

Všude byl, všechno zná, všechno ví nejlíp. S takovým člověkem se vůbec nedá debatovat, protože z vášeho názoru si nevezme vůbec nic. Těžko říct, jestli ho vlastně vůbec slyší. A i kdyby měl pocit, že něco na tom, co říkáte, bude, tak to ani zaboha neuzná. Má pocit, že ve chvíli, kdy by uznal, že máte aspoň v něčem pravdu, tak by prohrál.

6. Opakuje se

Pokud po něm nějakou dobu chcete přesné vysvětlení, tak mu za chvíli dojdou slova. Začne se motat v kruhu. Bude se obhajovat jen tím, co už řekl, jen to řekne jinak. Těžko mu pak vysvětlovat, že vlastně říká pořád dokola to samé.

7. Protiřečí si

Když se s ním bavíte dostatečně dlouho, tak nejednom, že se dostanete zase na začátek, ale může se dokonce stát, že bude tvrdit něco, proti čemu původně urputně stál. Samozřejmě neuzná, že si protiřečí, možná ani neuzná, že někdy něco takového řekl a snaží se vám ukázat, že debil jste tady přece vy. Člověk aby snad všechny rozhovory nahrával.

8. Jedná pouze z principu

Pokud jste spolu už někdy debatovali a nebo si prostě jen nepadli do noty a on vás proto nemá rád, tak ať teď budete mít názor jakýkoli, tak s vámi už z principu nebude souhlasit. Je to vidět na některých internetových diskuzích. Lidé článek hodnotí jen podle toho, kdo ho napsal - a pořádně ho zkritizují. Kdyby ho však napsal někdo jiný, neřekli by ani popel, s daným článkem by souhlasili.

9. Musí mít poslední slovo

Vždy a všude. Je jasné, že vy byste už danou debatu chtěli dávno ukončit, protože každého člověka vysílí, když vidí, že to prostě nikam nevede. Pokud však řeknete něco ve smyslu "dobrá, nemá to smysl, my se neshodneme", je to pro něj jako výhra v loterii. Okamžitě do vás začne hustit, že je jasné, že už se s ním nechcete bavit, protože už nemáte argumenty, zjistili jste, že on je lepší, zjistili jste, že on má pravdu, zjistili jste, že jste vlastně úplně blbí,... Blbci prostě nejde vysvětlit, že debata s blbcem je tak vysilující, že každý normální člověk brzo odpadne.

A co se s tím dá dělat? Nic. Blbec nikdy nepochopí, že on je tady ten blbec. Můžeme se jen pousmát nad jeho hloupostí a brát to s nadhledem. Ono nám ani nic jiného nezbývá. Co my víme, třeba blbci jednou dojde, že se choval hloupě. A pokud ne, tak to bude on, kdo bude mít složitý život. Ne my:).