Mladší nebo starší?

Často mi píšete, že vypadám mladší, než jsem. Tedy ti slušnější napíšou, že vypadám mladší, ti méně slušnější se mi vysmějou, že vypadám na třináct a že bych s tím měla něco dělat. Rozhodla jsem se tedy zamyslet nad tím, zda náhodou není výhodnější vypadat na míň.

Vzpomínám si, že když mi bylo dvanáct, tak já i všechny mé vrstevnice jsme se hnaly za tím, abychom vypadaly alespoň na patnáct - prostě už jako "velké holky". Která z nás by v té době přiznala, že si ještě hraje s panenkami? Která z nás by v té době přiznala, že se každý večer v posteli tiskne k chlupatému medvědovi? Žádná. Zvláštní ale je, že od tohoto hnaní se za tím, ať vypadáme co nejstarší, každá opustíme. Možná ne v osmnácti, možná ne v dvaceti pěti, ale na sto procent budeme všechny v třiceti pěti raději tvrdit, že slavíme teprve třicítku. Bohužel těm, které si v mládí zničily pleť tím, že se hnaly za stářím, to nikdo věřit nebude. A proč vlastně v dospělosti spousta žen chce vypadat mladší? Stárnout totiž - jak bych to řekla - není v dnešní době a v naší společnosti in.

---

Když si zavzpomínám na to, jak jsem vypadala v jedenácti letech a jak vypadají dnešní jedenáctky, tak musím konstatovat, že jako národ jsme znatelně zestárli. My se ještě v deváté třídě (mě bylo v deváté třídě patnáct let) nesměly malovat, protože jinak by nastoupila naše zástupkyně ředitele a vydrhla by nám na záchodě obličej mýdlem. Ty odvážnější z nás se malovaly, ale tak, aby to nebylo moc poznat - to se ještě v deváté třídě jakštakš tolerovalo. Když ale na území základní školy vstoupila žačka s výraznými očními linkami a make-upem, měla smůlu. Tehdy jsme nadávaly a braly jsme to jako jakési "omezování osobní svobody". Nyní si říkám, že to asi bylo dobře. Byly jsme děti, nebyl žádný důvod, proč bychom měly vypadat "sexy". Ještě jsme neměly nikoho přitahovat. A dnes se malují děvčata už v páté třídě.

Když už jsme u toho - to by mě zajímalo, proč se malují. Mám bráchu v páté třídě. Kluci tohoto věku jsou ještě naprostá jelita. Brácha stěží dokáže říct, jak se která spolužačka jmenuje. Není schopen si sám rozhodnout, co si ráno vezme na sebe, protože ho takové věci ještě nezajímají - natož aby ho zajímalo, co má na sobě jaká spolužačka. Jeho největší problém je, když se mu nepodaří dát ve florbalu gól z jasné šance a nebo když ho nemůžu pustit na počítač, aby si zahrál FIFU 2011. To mi teda vysvětlete, na co se holky v jeho třídě malují. Pro koho? Pro šesťáky?

Přijde mi to zbytečné. Přijde mi zbytečné, jak se všichni ženou za tím, aby vypadali starší. Pak se objeví někdo jako já - a je pak jasné, že vypadá na míň. A je jasné, proč vypadá na míň. Když si zvykneme na to, že dvanáctiletá dívka vypadá na šestnáct, patnáctiletá na dvacet a dvacetiletá na pětadvacet, tak je jasné, že se nám "tabulky", podle kterých rolišujeme věk, někam posunou. Alisa to v komentářích krásně shrnula: "Áno, keby sme sa všetci prestali maľovať, ľudstvo by výrazne omladlo".

Je výhodnější vypadat mladší. Nestydím se za to. Ani nevíte, kolik mají mladší výhod. Ségra, když čekala druhé dítě, stále chodila na kopaliště za dětské s tím, že jí je patnáct. A navíc - udělat se make-upem a líčidly staší není až takový problém. Udělat se mladší, to už problém poměrně je. Takže toho využívám. Když jdu jen tak ven, neničím si pleť všemi těmi serepetičkami, kterých mají už i čtrnáctileté plné šuplíky. Stačí mi denní krém. Neničím si vlasy žehličkou ani kulmou, nechávám jim takový tvar, který samy chtějí. Když jdu do školy, nikoho nemusím zajímat, proto se také nemaluji - maximálně tak řasenku. A když se moje pleť rozhodne, že se bude chovat jako patnáctiletá, tak možná nějaký korektor nebo aknecolor. Vždyť to stačí. Až půjdu na zkoušku, tak ze sebe snadno udělám mladou dámu. Vždyť zacházet s malovátky už dnes umí i dvanáctileté, tak proč by ne já. Hodím na sebe společenské kalhoty, sáčko, nasadím si obličej, který vlastně ani není můj - a je to. Rázem už nevypadám na třináct, ale alespoň na sedmnáct:-D. Není důvod to ale dělat často. Lidé by si na mě zvykli, když jsem namalovaná - a pak už bych se musela malovat pořád, protože bez toho bych jim připadala šeredná. Takhle je to ale nijak nezaráží.

Ukážu vám několik svých fotek. Na té první jsem nenamalovaná. Takhle chodím ven, do přírody, někdy i do školy. Podle vašeho odhadu - dobře, třináct let.

Na druhé fotce jsem lehce nalíčená.

Tuto fotografii jsem vyfotila dnes. Byla jsem s mamkou nakupovat a potom jsem přemýšlela, o čem že napíšu článek. Tak jsem si oblékla to, co jsem si zrovna koupila a bez nějakých větších úprav se vyfotila.

A tohle je fotka vyfocená profesionální fotografkou poté, co mě nalíčila profesionální vizážistka. Hrozně jsem ji prosila, ať mě nalíčí jen lehce, že se normálně nemaluji a že by to byl pro všechny hrozný šok - a že by mě pravděpodobně ani nikdo nepoznal. Vyhověla mi.

Upozorňuji, že ani jedna z fotografií není upravená. Ani ta poslední - toto je předběžná fotka zaslaná ještě před úpravou.

A teď mi upřímě řekněte - není fajn, když se člověk může rozhodnout, na kolik bude vypadat? :)

PS: Kdyby vás opravdu zajímalo, jak jsem teda vypadala jako třináctiletá, tak se podívejte na úvodní fotku článku. Teď už vidíte, že jsem za těch osm let opravdu aspoň trošku zestárla, ne? :)