Co je to vlastně láska?

Toto je věčné téma, zabývají se jím jak mladí, tak starší. Slova "miluji tě" prolétávají všude kolem nás, ale opravdu vždy znamenají to, co mají znamenat?

Co je to vlastně láska? Může čtrnáctiletá holka poznat lásku? Nebo na věku nezáleží? Ve škole v ZSV jsme toto téma už probírali. A po debatě jsme pochopili, že prostě nejde definovat, každý ji cítí jinak. Může malé dítě milovat hračku tak moc, že se to dá považovat za lásku? A proč vlastně ne? Vždyť lásku neumíme definovat. Nakonec jsme se se spolužáky shodli na jednom: láska je silný pozitivní pocit, který cítíme ke člověku/zvířeti/věci a dokážeme této osobě/zvířeti/věci i něco důležitého obětovat. Ale i tak jsme souhlasili, že tomu "něco chybí". Ale nevíme co.

Miluju vlastně jen pár lidí. Miluju svoji rodinu (především mamku, sourozence a otčíma) a svého přítele. Jak vím, že je doopravdy miluju? Nevím, prostě to vím. Rodinu miluje spousta lidí, prostě odmalička, většinou si to nikdo nepotřebuje vysvětlovat. A jak vím, že právě můj přítel je ten pravý? Miluju ho, protože i když vím, že není dokonalý, i když se někdy hádáme, i když mám na něj někdy úplně neuvěřitelný vztek, i když vím, že se někdy chová hrozně hloupě, i když někdy dělá něco, co se mi nelíbí - tak cítím, že kdyby tady nebyl, tak by v mém srdci bylo najednou hrozně prázdno. Vím, že v mém srdci zabírá strašně moc místa. A taky vím, že nechci nikdy nechci toto místo zaplňovat někým jiným, protože to by vlastně ani nešlo. I když mě někdy hrozně štve, tak ani v těch nejhorších chvilkách bych nechtěla, aby odešel. Mámu jsem milovala odjakživa. Ale milovat "cizí" osobu opačného pohlaví jsem se musela naučit. Když mi bylo asi tak čtrnáct, taky jsem "chodila" s klukama. Jasně, v té době jsem si myslela, že je miluju. Jak já jsem byla naivní... Po maximálně dvou měsících mě to přestalo bavit a tím jakýkoli "vztah" skončil, prostě jsem se s dotyčným přestala bavit. To, jaká to byla pitomost, jsem zjistila až s první (a zatím i poslední) opravdovou láskou. Najednou jsem cítila něco, co jsem k nikomu ještě nikdy necítila. Zvláštní. Najednou jsem pochopila, že ti, se kterými jsem myslela, že chodím, byli vlastně jenom kamarádi, nic víc. Nikdy jsem k nim necítila nic víc, ať už jsem si myslela cokoli. Byli to kamarádi, se kterými jsem chodila ven a říkávala "já s ním chodím". Ale láska to nebyla - to ani náhodou. Ano, líbili se mi, ale nic víc, ať už jsem si tehdy myslela cokoli. A nebylo to ničím jiným než tím, že jsem na to ještě nebyla zralá, prostě jsem milovat ještě nedokázala. Potřebovala jsem určitý věk na to, abych se to naučila. A naučila jsem se to v šestnácti. V době, kdy jsem poznala opravdovou lásku a pochopila, o čem to vlastně celé je. Bohužel to ale nedokážu popsat...

Říká se, že láska kvete v každém věku - ale není láska jako láska. Existuje nespočet druhů lásky - a na tu partnerskou prostě potřebujeme určitou zralost. Někdo je na ni zralý už v patnácti, někdo v sedmnácti, někdo ve dvaceti, někdo ve třiceti pěti a někdo na ni třeba není zralý nikdy. Taky je důležité, jak dlouho trvá. Myslím, že láska na první pohled neexistuje. Existuje možná zamilovanost na první pohled, ale láska nikoli. Láska je něco, co vzniká ze zamilovanosti, co trvá dlouhodobě. Zamilovanost a láska se velmi často zaměňují, vždyť jsou to vlastně dvě sestry. Zamilovanost je ta nezkušená mladší sestra. Láska je starčí ségra, je někdo, kdo může Zamilovanost někam směřovat. Zamilovanost trvá krátce, většinou jen pár měsíců, a má nasazené růžové brýle, žádné zkušenosti a je hrozně naivní. Láska už žádné brýle nemá, má rozum a je stálá. Neohrozí ji ani špatná nálada, ani hádka. Často ji neohrozí ani mnohem vážnější věci, které by Zamilovanost ohrozily. Pokud je slečna Zamilovanost velmi snaživá, tak se může časem stát Láskou. Tou opravdovou.

Co si myslíš ty? Od kolikati let je podle tebe schopen člověk "partnersky milovat"? A jak by si nejpřesněji definoval/a slovo "láska"? Jaké si myslíš, že existují druhy lásky?