Vraťme se raději do reality

Sobota, oba nemusí do práce. Slunce svými paprsky vstupuje do ložnice. Ona se probouzí a on ji s láskou přináší snídani do postele. Láskyplně se dívá, jak v ní mizí už čtvrtý párek a druhý rohlík. "Miluju tě, broučku", říká. Pomilují se. Žena vstává a obléká se - oba jsou pozváni na oběd k ženině matce. Muž je rád, že už zase může být s její rodinou. "Nemám nic na sebe", hořekuje ona, ale muž ji uklidňuje, že to, co si právě oblékla, je nádherné. Ale klidně může jít po návštěvě do obchodu, a koupit si věcí, kolik jen bude chtít. "A nemám v tom moc velký zadek?" "Vůbec ne, miláčku, máš v tom nádhernou prdelku."

Konečně vyrazili. Celé poledne se skvěle baví, tchýně nachystala spoustu dobrot. Po návštěvě přicházejí domů a žena vyráží s jeho platební kartou pro pár nových sukní a halenek. Po jejím příchodu se věnují sobě navzájem. Hrají spolu stolní hry. Poté žena chystá večeři a muž ji se zájmem pomáhá. Povečeří. "Bylo to výborné, miláčku," pochválí muž ji. Po večeři se oba zahrabou do deky, otevřou si bílé víno a koukají na rodinnou komendii. Potom se pomilují a v náručí usínají.

A teď návrat do reality

Sobota, oba nemusí do práce. Venku je nechutně hnusně a oběma se nechce vstávat. Ona se probouzí a jeho tahá z postele, protože jinak by dnes zaspali snad úplně všechno. Pak do sebe nahází dva rohlíky s jogurtem, přičemž strpí poznámku, že žere jako zvíře a že z ní brzo bude metráček. "Už nežer a oblékej se, " říká on. Žena v sobě udusí všechny myšlenky na jakékoli milování a obléká se. Oba jsou dnes pozváni k ženině matce na oběd. Muž remcá už od rána, její matku opravdu nepotřebuje vidět, pokud to není nutné. "Nemám co na sebe", hořekuje žena. On jen obrátí oči v sloup a poznámku o plné skříní věcí, které vživotě neměla na sobě, si odpustí. "Nemám v tom moc velký zadek?" "Ty máš zadek velký úplně ve všem," pomyslí si muž, ale nahlas řekne jen: "Máš to dobré, tak už pojď."

Konečně vyrazili. Muž celé poledne dělá hloupé vtipy a žena studem pomalu padá pod stůl. On se pak raději opije, aby nemusel poslouchat ty ženské kecy, takže je mu pak relativně dobře. Pak jdou domů, muž zmožený alkoholem si dává odpoledního šlofíka a ona mezitím uklízí. Poté se každý věnuje něčemu jinému. On sedí s pivem u fotbalu a při každém náznaku gólu řve na celý barák. Ona stále uklízí. Pak jde udělat večeři, protože on už hodinu remcá, kdy prý bude, že umírá hlady. Po večeři ona uklidí po něm, odnese prázdné sklenky piva, uklidí po něm nádobí, které mu "jen tak" odpadlo od ruky tam, kde právě dojedl, uklidí po něm oblečení, které mu "jen tak" odpadlo od ruky tam, kde se právě svléknul. Pak si konečně může sednout k televizi, ale od jejího oblíbeného seriálu ji ruší jeho chrápání. Pokaždé, když ho odkáže do postele, se on hájí tím, že vůbec nespí a nespal. Když seriál skončí, ona potichoučku odkráčí do ložnice, aby nevzbudila muže. Snaží se usnout dřív, než tam příjde on a to jeho chrápání, protože ví, že potom už by asi neusla. Daří se, muž se u televize v jednu ráno probouzí a odchází do ložnice.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Návrat do reality".