Blog(er)ová válka
Už delší dobu proti sobě stojí blogy z autorského klubu a blogy dívek z krásné.cz. To bych to nebyla já, kdybych se nesnažila obě strany spojit. Nestranný člověk totiž musí uznat, že v autorském klubu je spousta blogerů, jejichž články nedosahují takových kvalit, jako články některých blogerek, které jsou mylně považovány za "naivky" a "barbíny". Naopak zase musím říct, že některé blogerky z krásné.cz se zabývají naprostými hloupostmi a v autorském klubu se najdou opravdu kvalitní blogy, které by si vysokou návštěvnost zasloužily mnohem více. Pravda prostě vždycky bývá někde uprostřed.
Ono je moc hezké urážet patnáctileté dívky za to, že se zabývají šminkami a kluky. Ale člověk musí také přihlédnout k tomu, že jejich blogy (a tedy i krásná.cz) je určena pro úplně jinou cílovou skupinu lidí. Proto si myslím, že je vůbec není možné srovnávat. Nejde o to, které jsou lepší nebo horší, protože každá skupina se na danou věc dívá z jiného úhlu. Správně by se měly ignorovat, protože většinou nemají nic společného, ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu si navzájem pořád snaží něco dokazovat. Nějakou dobu tohle válčení pozoruji. Zajímalo by mě, zda by bylo možné tyto dvě skupiny spojit. Zda je možné být v autorském klubu a zároveň psát na krásnou. Tak třeba taková Dragell (promiň, že tě zmiňuji, ale vynahradím ti to tím, že ti tu zcela bezelstně udělám reklamu:) ). Pár jejích článků se na krásné.cz objevilo, nyní se tam stala dokonce pravidelnou blogerkou- a je také (zcela zaslouženě) v autorském klubu. Na svém blogu má spoustu kvalitních článků - a zároveň tady má i rubriku pro dívky. Takže to jde. Nikdo proti tomu nic nemá. Jde mít smysluplné články a zároveň psát na krásnou. A nemyslím si, že Dragell je tam jediná.
Jenomže ve světě panují předsudky. Krásná.cz znamená naivitu a hloupost, autorský klub znamená kvalitní články. ČT znamená kvalitní programy pro intelektuály, Nova znamená programy pro důchodce a kretény. Sledování televizního seriálu znamená hloupost a plýtvání časem, sledování filmu pro pamětníky znamená inteligenci a sečtělost. Ale ruku na srdce - opravdu je to vždy takhle? Opravdu neexistuje nějaký vtipný a dobrý televizní seriál? Opravdu Nova někdy nevysílá něco dobrého a kvalitního, zatímco na ČT je někdy něco nezáživného a zcestného? Opravdu jsou všechny staré filmy kvalitní a nejsou naivní? Opravdu? Každá mince má dvě strany.
Internet (a vlastně i reálný svět) je plný pseudointelektuálů, kteří o sobě tvrdí, kolikže to nevystudovali vysokých škol a že dělat "určité věci" je pod jejich úroveň. Spousta lidí o sobě tvrdí, že sleduje pouze pořady na nekomerčních televizích, protože komerční televize vysílají hlouposti. Ano, něco pravdy na tom asi bude. Ale každý člověk se potřebuje nějak rozptýlit. Nevěřím tomu, že taková spousta lidí se celý život dokáže zabývat vážnými věcmi. I já někdy přepnu na Novu, když jsou zprávy. Neříkám, že to, co se v těch zprávách dozvím, všechno beru vážně. Neříkám, že se občas i nezasměju. Jen prostě myslím, že je přirozené, že se člověk někdy potřebuje uvolnit a chvíli se zabývat něčím odlehčeným. Proto si občas přečtu doma.cz. Proto si čtu články na krásné.cz. Proto chodím na blog LV. Ne vždy beru věci, které se zde dočtu, vážně. Ale je to jakýsi způsob uvolnění. Kdyby člověk neustále sledoval jen katastrofy, které se na světě každodenně dějí, a naši politiku, tak by se do roka zbláznil. Tohle prostě není možné dlouhodobě vydržet. Normální člověk se potřebuje odreagovat u něčeho lehčího.
Co si o té válce myslím já? Když vidím někoho z autorského klubu, jak se snaží povyšovat nad ty patnáctileté slečny, tak pro mě naprosto ztrácí úroveň. Protože vyspělý člověk nemá žádnou potřebu se povyšovat nad někoho, kdo je často dvakrát mladší než on. Stejně tak se pousmívám nad články holek, které, protože je do autorského klubu nepřijaly, se snaží ospravedlnit tím, že tvrdí, že jsou tam samí pseudointelektuálové a že mezi ně vlastně ani nechtějí (když nechtějí, tak co se tam hlásily?). Mám být upřímná? Jsem ráda, že můžu pro krásnou.cz psát. A byla bych úplně stejně ráda, kdyby, až přijdu na řadu, mě přijali do autorského klubu. Protože si myslím, že v obou skupinách se najdou rozumní lidé, kteří píší články, které stojí za to. A už jenom proto mi stojí za to psát. I kdyby to znamenalo, že musím stát každou nohou jinde - na hranici. Mně tohle totiž ani trošku nepřekvapuje, z nějakého důvodu mi život připravuje pouze situace, kde se stávám prostředníkem. Skoro vždy stojím mezi dvěma stranami. Možná je to můj životní osud... :)
Komentáře
Okomentovat