Jak na matematiku (i s ní se dá bojovat)

Spousta lidí ji nenávidí a nedokáže jí přijít na chuť. Je to tím, že každý má trochu odlišný způsob uvažování a také paměť funguje různě. Učit se matematiku bez toho, aniž bychom v tom viděli nějakou logiku, nemá cenu. Ale na tu čtyřku (na výšce trojku) se to dá zvládnout vždycky. Jen to stojí nějaké úsilí.

1. Počítejte příklady

Sami si je hledejte, sami procvičujte. Hodně lidí je zvyklých na to, že když druhý den mají písemku, tak si k tomu večer sednou a snaží se našprtat vzorečky. A pak se diví. Ale matematika není dějepis, tam vás paměť nezachrání. Umět něco nazpaměť je skoro stejné, jako neumět nic. Matematika není o šprtání, ale o počítání. Jeden příklad může být zadán několika různými způsoby - a pokud jsem se s tímto způsobem nikdy nesetkal a nejsem schopen si to odvodit, pak mám na písemce prostě smůlu. Proto musím zamezit tomu, aby se objevil nějaký příklad, se kterým jsem se nikdy nesetkal. Čím větší počet příkladů spočítám, tím mám s danou látkou větší zkušenost a jen tak mě něco nepřekvapí. Matematika je opravdu o tom, že si k tomu, pokud je to třeba, každý den na hodinku či dvě sednete.

2. Počítejte ve skupině nebo s člověkem, který tomu rozumí

Pokud příklad prodiskutujete s ostatníma, tak si postup snadněji zapamatujete. A pokud máte s něčím problém, poradí vám.

3. Nebuďte zbrklí a dělejte si zkoušky

Hodně lidí nemá až tak problém s tím pochopit danou látku, ale jak se pak snaží rychle rychle něco spočítat, tak nasekají spoustu numerických chyb, něco blbě opíší a nebo třeba jen přehlédnou znaménko. Udělejte si zkoušku. Pokud vám nevyšla a vy přesto nevíte, kde máte chybu, příklad přeskočte - v tuto chvíli tu chybu stejně nenajdete, protože váš mozek je právě naprosto přesvědčený, že 7+6=15. Vypočtěte si tedy jiný příklad, dělejte něco jiného a teprve pak se k tomuto chybnému příkladu vraťte. Je možné, že vás nyní chyba okamžitě trefí do očí.

4. Zjistěte si správný výsledek

Když počítáte a nevíte si rady, nebojte se otočit pár listů na konec učebnice a podívat do výsledků. Pokud víte, jak má příklad vyjít, tak postup naleznete snadněji - i kdyby jen vyzkoušením několika způsobů. Příště už budete vědět, jak na to - a o to tu jde.

5. Hledejte souvislosti

Člověk, který se nenaučí sčítat, nemá šanci naučit se násobit. My už násobíme automaticky, takže ani nevidíme, jak moc to spolu souvisí. Kdyby nám sčítání někdo z hlavy vymazal, násobení bychom přestali chápat. V matematice totiž souvisí všechno se vším. V jiných předmětech může fungovat "před písemkou nasypat, po písemce vysypat", ale jak jednou vysypete v matematice, další písemka bude o to obtínější. Neříkám, že je důležité pamatovat si všechny vzorečky a definice (na vzorečky máme tabulky, na definice knížky a internet), ale při pohledu na danou látku by vás mělo napadnout aspoň "jó, to jsme dělali, tam se počítalo něco s determinantem". Snažte se látce porozumět.

6. Nezlekněte se, když se na písemce objeví něco "divného"

Tak to prostě v matematice je. Dobrý učitel matematiky nechce, aby jeho student jen mechanicky dosazoval do vzorečku, to totiž o jeho porozumění dané látce nic nevypovídá. Proto většina učitelů dá na písemku i látku, která ještě nebyla tak důkladně probrána a nebo se tam vyskytuje nějaká kombinace toho, co už probráno bylo. Jeho cílem není vás potopit (či rovnou utopit), ale zjistit, zda k výsledku dokážete naleznout vlastní cestu. S tím souvisí můj první bod - pokud spočítáte dostatek příkladů, pak budete schopni k výsledku dojít. Pokud ne, nenervujte se. Snažte se najít aspoň půl cesty. Vše, co vás napadne, zapište. Učitel v tom určitě něco najde.

7. Pište, pište, pište

Všechny své kroky do písemky (ale i při počítání jen tak pro sebe) popisujte. Pokud někdo odevzdá papír, na kterém má dva řádky čísel a pak správný výsledek - a druhý člověk má výpočet na celou stránku a stejný výsledek, kdo myslíte, že má větší šanci uspět? Ten druhý. Zaprvé - když udělá chybu ve výpočtu, tak ji možná najde. Zadruhé - působí dojmem, že tomu rozumí. A za třetí - pokud bude mít správný postup, ale špatný výsledek, učiteli to moc vadit nebude. Postup je důležitější, než správný výsledek. Když dostanete příklad, přibližně víte, jak byste ho řešili, ale prostě to "nějak nejde", tak to prostě napište slovy. Klidně z toho udělejte slohovku. Napište třeba "tady v tomto výpočtu mám někde chybu, protože mi má vyjít takové a takové číslo, ale vyšlo mi číslo takové a makové". I to, že víte, co vám má vyjít, je v matice opravdu důležité a učitel to ocení.

8. Nebuďte vystresovaní

Jak má ten chudák mozek něco spočítat, když se do něj hrnete stresové hormony? Matematika není jediný předmět na světě a pokud pro ni opravdu nemáte buňky, pravděpodobně se jí nijak do hloubky zabývat nebudete. Pak jde jen o to ji nějak přetrpět. Když se budete počítání věnovat a na celý předmět se jednoduše nevykašlete, tak na tu čtyřku či trojku to prostě vždycky nějak dokopete:).

Co se týče středoškolské matematiky, tak na počítání příkladů můžu doporučit knížku od p. Jindry Petákové: Matematika, příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy (nakladatelství Prometheus). Zatím jsem nic lepšího na trhu nenašla. Studenti a středoškolští učitelé tuto knihu s oblibou nazývají "matematická Bible". Najdete tam všechny možné příklady všech možných druhů a ze všech možných látek. Na konci knihy jsou také výsledky - včetně vykreslených grafů a obrázků těles. Tato knížka má i své fanoušky na facebooku: najdete ji pod názvem "Petáková je robot!". To myslím hovoří za vše:).