Proti pro ana blogům
Milá Anno,
to máš radost, co? Konec Vánoc, první den novoročních předsevzení, cukroví, chlebíčky, alkohol. Chápu tě. Svůj Vánoční dárek jsi dostala. To máš každý rok takové žně? To se každý konec roku můžou lidé strhat, aby si byla jejich kamarádka?
Je to tady zase. Konec roku a s ním spojené předsevzetí o tom, kolik zhubneme. Už zase se vyrojilo spousty blogů, kde autorky zaznamenávají své hubnoucí "úspěchy". A v každém shozeném kilu se navzájem podporují. Dávají si cíle až někde za hranicí podvýživy a jejich blog hlásá "Nejsem pro ana blog, jen zdravě hubnu!". Vyvedu vás z omylu - pokud za den sníte půl krajíce chleba ke snídani, ke svačině nějaké ovoce a k obědu a večeři nic, pak jste anorektičky a váš blog je anorektický - a je úplně jedno, kolik právě vážíte. To, že je tělo třeba plné tuků ještě neznamená, že nemůže být zároveň podviživené.
Děsí mě to. Opravdu mě děsí tyhle blogy a tohle smýšlení lidí. Vlastně to nechápu. Proč chce někdo dobrovolně umřít hlady a zničit si tělo, i když je už tolikrát dokázané, že tento způsob hubnutí nevede k vysněné postavě, ale k anorexii a jojo efektu?
Jasně, dá se tak zhubnout. Samozřejmě - když člověk vůbec nic nejí, tak nemá z čeho nabírat. Takže jedno plus to má - kila jdou dolů rychle. Ale pokud se člověk rozhodne pro tento způsob hubnutí, musí si položit základní otázky:
- Jsem připravena na to, že se takhle budu muset stravovat už celý život? Tělo, které hladoví, totiž všechno pak strašně rádo dožene. Proto, pokud se rozhodnu hubnout tímto způsobem, tak jestli nechci za pár let vážit čtyřikrát tolik, co teď, budu muset hladovku držet celý život.
- Nevadí mi, že moje tělo bude naprosto povadlé, že nebudu mít žádné prsa ani zadek? Jak bych taky něco takového mít mohla? První se totiž zhubnou svaly a prsa. Ve výsledku se může stát, že ze mě bude třesoucí se puding. A je jedno, kolik budu cvičit. Protože každý pro to, aby byl funkční, potřebuje energii - a přeměnit tuky na energii je pro tělo značně energeticky náročné (začarovaný kruh - s energií přece musí šetřit), takže si raději vybere jakoukoli jinou možnost.
- Jsem smířená s tím, že se sebou nikdy nebudu spokojená? Nikdy. Protože ať zhubnu kolik chci, tak budu vypadat nezdravě. Buď jako kostra nebo jako puding. Navíc k tomu mi zřídnou vlasy, zhorší se mi pleť. No jako - proč ne, že.
- Nevadí mi zdravotní problémy? Vypadávání vlasů a třeba kazy v zubech jsou maličkosti, ale taková zničená játra, mdloby, zničené ledviny, slabé srdce... To je teprve paráda.
- Nevadí mi, že mé tělo nastartuju na metabolismus pravěkého člověka, který čeká na to, až uloví mamuta? Co tím chci říct? Neovladatelná chuť na cokoli, co si (podle svých měřítek) nemůžu dovolit. A také to, že tělo tak rychle, jak hubnout začalo, hubnout taky přestane. Velmi brzo pochopí, že pravděpodobně nastala doba ledová a tak je důležité tuky šetřit, abychom nezmrzli.
- A poslední věc - jsem připravená na to, že můžu umřít? Opravdu tak nenávidím život? Opravdu tady na tom světě chci nechat všechny lidi, kteří mě mají rádi a odejít někam, kde sice možná váha nic neznamená, ale také odtamtud není návratu? Můžete říkat, že to tak daleko dojít nenecháte - ale ono si to za chvíli vezme režii do vlastních rukou, pak už nebude možné to ovládat. Pak už nebude cesty zpět.
Nejvíce se pozastavuji nad výroky typu: "já to mám pod kontrolou". Pěkná hloupost. Pokud se člověk musí držet, aby si náhodou nedal kostku čokolády, nejí obědy a večeře, tak to pod kontrolou rozhodně nemá. Největší argument takto hubnoucích je ten, že narozdíl od ostatních opravdu zhubnou. Já vám klidně dokážu, že se normálním jídlem dá zhubnout stejně, ale zároveň mnohem lépe. Já totiž s naprostým klidem zhubnu tak, abych si nezrujnovala tělo. Dobře, budu potřebovat trošku víc času. Ale moje výhoda je ta, že mně už to potom zůstane.
Abyste neříkali, že mluvím jen tak do větru - taky jsem měla problémy s váhou, ale vyřešila jsem je zdravějším životním stylem - a především zdravějším rozumem. Zhubla jsem 8 kilo bez toho, aniž bych se nějak omezovala a aniž by mě honily nekontrolovatelné chutě. Jde to. Jen to musí být především v hlavě.
Jedno z předsevzetí, které jsem si letos dala, bylo žít zdravěji, zase trochu zhubnout a zformovat postavu. Takže dnes jsem se už podle toho řídila. Nyní vážím kolem 60-61 kilo. Chcete vidět můj jídelníček z 1.1.2012 a soupis pohybu?
Jídelníček
Snídaně: Dva velké kusy nějakého exotického ovoce (kaki se to myslím česky jmenuje?), půl litru zeleného čaje
Oběd: Dva menší řízky s brambory, rajčata
Svačina: Ovocná mísa (kiwi, banán, mandarinka), půl litru černého čaje, sklenička jahodového kefíru
Večeře: pět plátků veky s Eidamem 30% a libovou šunkou, půl litru heřmánkového čaje
Druhá večeře: tři kusy šunky, sýr, lučina, půl litru heřmánkového čaje, sklenička džusu
Pohyb
Nic, protože jsem nachlazená a nehodlám se zničit. Rozhodně nejdu přes mrtvoly. A už vůbec ne přes svoji mrtvolu.
Nuda, co? Vypadá tak nějak normálně, nikde žádné volné místo, jako jste na "pro ana blozích" zvyklí. A víte co? Nehoní mě mlsná, nemám na nic chuť. Můj bratr vedle mě dnes jedl brambůrky a já ho s klidem Angličana pozorovala bez toho, aniž bych na ty brambůrky měla chuť. Cítím se najezená. Vsaďte se o co chcete, že takhle zhubnu mnohem lépe, než vy. A klidně vás u toho budu pozorovat s kusem čokolády v ruce. I tak to půjde lépe. Ale nebojte se, nehodlám vás každý den zahrnovat články s mými jídelníčky a s fotkami hubených holek. Takovéhle články stejně zajímají jen ty, kteří mají komplex s vlastní váhou. Napíšu, až bude celkový výsledek. Dřív, jak za měsíc to nebude, možná za dva, ale aspoň mám tu jistotu, že na slečnu Annu budu moct klidně dál vyplazovat jazyk a smát se její hlouposti.
Ale víte co je na vašich pro ana blozích nejhorší? Zcela veřejně ničíte životy. Svůj si zničte, když to tak chcete. Ale nechte ostatní žít. A teď to myslím opravdu doslova. Slabý člověk v první fázi anorexie je ovlivnitelný, ale dá se ještě zachránit, nemusí do toho spadnout. Díky vašemu blogu třeba spadne. Jaké to asi je mít na tričku několik mladých životů? Několik lidských osudů? Jaké to asi je, říct si někdy "když jsem byla mladá, tak díky mé stránce umřely tři jiné mladé dívky"? Musí to být opravdu úžasný pocit. Pokud se s tímhle dokážete tak snadno vypořádat, tak to jste opravdu bestie.
Komentáře
Okomentovat